Betlémské světlo

V legendě „Svítící plamen" se vypráví o jednom rytíři, který po vítězném křižáckém tažení do Svaté země přísahal, že svíci, kterou zapálil od svatého plamene před Kristovým hrobem, přinese neporuše¬nou do své rodné Florencie. Toto předsevzetí z něho udělalo jiného člověka. Bojovný rytíř se změnil v pokojného člověka.
Když byl na cestě přepaden lupiči, nesáhl po zbrani. Slíbil, že jim dobrovolně dá, co budou požadovat, jen aby neuhasili jeho světlo. Sebrali mu výzbroj a koně, zbraně a peníze a dali mu za to ubohou herku. Na ní přijel po mnoha přestálých nebezpečích do Florencie tak, že seděl na koni obráceně, aby mohl svým tělem chránit plamen před větrem. Když ho uviděli místní uličníci, považovali jej za blázna a dělali všechno, aby jeho světlo uhasili. Jen zázrakem se mu podařilo plamen uchovat, takže s ním mohl nakonec zapálit svíce na oltáři dómu.
Když byl kýmsi, kdo také nesl světlo, dotázán, co má dělat, aby je neuhasil, odpověděl mu: „Tento plamének vyžaduje, abyste přestal myslet na cokoliv jiného. Ani na okamžik se nesmíte cítit jistým. I kdybyste plamen uchránil před sebevětšími nebezpečími, stále musíte být připraven na to, že vám může být v nejbližším okamžiku vyrván."
Podívejte se na stránky o rozvozu Betlémského světla...